Mezinárodní Katolické společenství
Pokoj a Lásku, milí přátelé.
Exercicie ve Štěkni v nás zanechaly touhu pokračovat dál v tomto životě. Vstříc této touze jde nová rubrika „Modlitební manuál, modlíme se společně“. K ní se dostaneme přes „Modlitbu“ v hlavním menu. Po dalším rozkliknutí rubriky „Modlitební manuál, modlíme se společně“ se nám už nabídnou přímo konkrétní modlitby Společenství: 
Celý Modlitební manuál Katolického společenství Dvou Srdcí Lásky pdf ke stažení
Výňatky z knihy:
V tomto modlitebním manuálu vám chceme, drahý čtenáři, dát poznat modlitbu Dvou Srdcí Lásky a její původ, jak se ji máte modlit, kdo je otec Montfort, zakladatel Společenství Dvou Srdcí Lásky, a jak vy můžete napomáhat tomuto Božímu plánu pro tuto dobu...
Výklad Modlitby Dvou Srdcí Lásky
Zasvěcení Dvěma Srdcím Lásky
Zasvěcení je velmi důležitým krokem odevzdání se Bohu, odevzdání se Nejsvětější Trojici Lásky ve Dvou Srdcích Lásky a skrze ně. Toto zasvěcení je Božím vlastním řešením pro spásu duší. Když Pán zjevil otci Montfortovi jediné řešení ke spáse všech, řekl: „Sjednoťte se se Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky.“ Jak vstupujeme do tohoto sjednocení? Skrze modlitbu Dvou Srdcí Lásky.
Ježíš řekl: „Zasvěťte všechny.“ Zasvěťte všechny, které máte rádi: sami sebe, svou rodinu, své příbuzné, své sousedy, své přátele, ty, o které pečujete, svou zemi, svůj světadíl… Nikdo, kdo je zasvěcen, nemůže být nikdy zatracen – proč? Bůh to vysvětlil, když řekl: „Protože až přijde chvíle, kdy bude tato osoba opouštět tento svět, já přijdu se všemi svými anděly a svatými a budu bojovat, abych zajistil, že ta osoba nebude ničím rozptylována.“ Někteří lidé, když umírají, pláčou kvůli svým penězům nebo kvůli svým bolestem, ale ti, kdo jsou zasvěceni Dvěma Srdcím Lásky, odcházejí ze světa pokojně a říkají jako Kristus: „Je dokonáno.“
Zasvěcení bylo plánem našeho Pána, jak zachránit Francii i celý svět. V 17. století, v roce 1675 se Ježíš zjevil svaté Markétě Marii Alacoque ve Francii v Paray Le Monial a požádal, aby král Ludvík XIV. zasvětil Francii Jeho Nejsvětějšímu Srdci. Nebylo to vykonáno. Sto let po této žádosti přišla Francouzská revoluce a král, vládní úřednictvo, představitelé monarchie a mnoho biskupů, kněží a řeholníku bylo sťato gilotinou.
Bůh viděl, jak strašlivé věci přicházejí na svět, a poslal Blahoslavenou Pannu Marii s plánem míru, aby byla zastavena světová válka. V roce 1917 se zjevila ve Fatimě třem malým dětem a požádala, aby papež spolu s biskupy zasvětil Rusko a celý svět jejímu Neposkvrněnému Srdci. Ale bohužel to nebylo vykonáno. Potom přišla světová válka a Rusko šířilo svůj ateismus a komunismus do celého světa. Mnoho zemí bylo vymazáno z mapy světa, staly se součástí SSSR. Miliony lidí zemřely, jen v židovském národě to bylo šest milionů lidí. To je více než polovina populace České republiky.
V této době, kdy je svět ve strašlivé temnotě hříchu a nečistoty a mnoho duší jde do zatracení, Bůh promluvil ke svému služebníku otci Montfortovi a požádal o zasvěcení Dvěma Srdcím Lásky. Všichni, kdo jsou zasvěceni Dvěma Srdcím Lásky, budou spaseni. Dvě Srdce Lásky jsou novou Noemovou archou – ti, kdo do ní vstoupí skrze zasvěcení, budou zachráněni.
Ježíš slíbil: „Ti, jejichž jména budou zapsána, nebudou zatraceni, neboť se mi zasvětili zvláštním způsobem. Je to pro mne výzva; v hodině jejich smrti o ně svedu zvláštní boj.“
Buďte ujištěni, že Bůh za vás bude bojovat. Buďte ujištěni, že Bůh odpoví na všechny vaše modlitby. Buďte ujištěni, že vaše jména budou zapsána v nebi. Nikdy nebudou vymazána. Ježíš řekl apoštolům:
„Neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10,20)
Můžete se zasvětit Dvěma Srdcím Lásky Ježíše a Panny Marie prostřednictvím této modlitby, v níž zmíníte své jméno a jména těch, které chcete zasvětit:
„Ježíši, Maria, já… (řekněte své jméno a jména těch, které chcete zasvětit) miluji vás, smilujte se nad námi, zachraňte všechny duše. Amen.“
Dále v prostraci: „Ó Srdce Lásky…“
Zasvěcení lze provést soukromě nebo veřejně při Mši svaté po svatém Přijímání. Ti, kdo chtějí být zasvěceni, přijdou před oltář, kleknou si a budou se modlit Modlitbu Dvou Srdcí Lásky, v níž zmíní své jméno a jména těch, koho chtějí zasvětit. Potom se v prostraci pomodlí druhou část modlitby: „Ó Srdce Lásky…“ Potom se za ně pomodlí kněz, požehná jim svěcenou vodou a předá jim medailku Dvou Srdcí Lásky jako znamení Boží lásky k nim a jejich lásky k Bohu.
Otec Montfort se po zasvěcení modlí takto: „Kéž život, útěcha, sláva a láska Boží v Srdcích Lásky sestoupí na vás všechny a zůstává s vámi nyní i navěky. Amen.
Bože, náš Otče, shlédni na tyto své syny a dcery, kteří zasvětili sebe a své drahé tvým Dvěma Srdcím Lásky Ježíše a Marie, Dvěma Zraněným a Krvácejícím Srdcím, jedinému řešení, Božímu vlastnímu a Božímu jedinému řešení pro spásu všech duší. Děkuji ti, můj Bože.
Všemohoucí Bože, zapiš jejich jména do své lásky a zapiš svou lásku do jejich srdcí. Ať nikdy není vymazána. Matko Maria, přijď jim na pomoc, svatý Josefe, přijď jim na pomoc, svatý Michaeli Archanděli, přijď jim na pomoc, všichni andělé a svatí, přijďte jim na pomoc. Učiň je nyní, Pane, trvale spojenými se Dvěma Srdci Lásky Ježíše a Marie. Osvoboď je od každého zla a podporuj je v dobrém. Vylij na ně věčné požehnání Lásky, požehnej jim ve všem jejich konáním, dej jim plné zdraví mysli i těla. Ať je žádné zlo, žádný nepřítel nepřemůže. Pane, náš Bože, zapiš jejich jména v nebi, jako jsi to řekl apoštolům, ať je nic neodloučí od tebe. Skrze ně rozšiřuj svou lásku v jejich rodinách, mezi jejich přáteli a blízkými a na celém světě.
Ať vás požehná Všemohoucí Bůh a skrze vás ať požehná všem, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Přijměte tuto medailku jako znamení Boží lásky k vám a vaší lásky k Bohu.“
Po zasvěcení nám prosím pošlete své jméno a jména (mohou být také obrázky) těch, které jste zasvětili. Na Svaté Hoře je položíme na oltář a denně se za ně budeme modlit.
Tímto zasvěcením jste se stali členy rodiny Dvou Srdcí Lásky. Máte nyní podíl na všech milostech a požehnáních a modlitbách a Mších a postech a obětech, které konají všichni členové Dvou Srdcí Lásky na celém světě, zejména na Svaté Hoře. Při každé mši, kterou slavíme, se za vás modlíme. Jste zváni, abyste přicházeli na Svatou Horu tak často, jak můžete, a abyste to tady učinili svým domovem.
Po zasvěcení máte dva hlavní závazky: Modlitbu a skutky Lásky. Máte povinnost se modlit modlitbu Dvou Srdcí Lásky alespoň jednou denně v kterýkoliv čas a konat skutky Lásky. Velkým skutkem lásky je pomáhat lidem k tomu, aby dokázali milovat Boha, tím, že je učíme Modlitbu Dvou Srdcí Lásky. Milost plynoucí za zasvěcení vám dá sílu vytrvat v každodenním modlení modlitby Dvou Srdcí Lásky.
MODLITEBNÍ ŽIVOT DVOU SRDCÍ LÁSKY
Modlitební život Dvou Srdcí Lásky je Božím jediným řešením pro spásu všech duší. Bůh velmi důrazně ustanovil časy, kdy se máme modlit Modlitbu Dvou Srdcí Lásky. Proč je čas tak důležitý, že Bůh vybral právě tyto konkrétní časy a tuto konkrétní modlitbu k tomu, aby porazil ďábla?
Tak jako blahoslavená Panna Maria řekla při Zvěstování: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ a tato její slova přitáhla vtěleného Boha na svět, stejně tak Bůh pro nastolení vlády Lásky žádá i od nás dokonalou poslušnost, byť nemusíme vždy rozumět všemu, co od nás žádá.
Toto jednoduché řešení založené na oddaném dodržování časů Modlitby Dvou Srdcí Lásky si Nebesa vybrala, aby tak porazila velkého hada, který skrze neposlušnost vnesl do lidstva všemožné utrpení. Proto je nazýváno „Boží vlastní, jediné a jednoduché řešení“.
Ježíš nás požádal, abychom se modlili Modlitbu Dvou Srdcí Lásky v těchto konkrétních časech slavného sjednocení s Bohem v jeho Lásce:
o půlnoci – 1 desátek
během Vigilie (od půlnoci do 4 hodin ráno) – 10 desátků
v 6 hodin ráno – 1 desátek
v poledne – 1 desátek
během Svaté hodiny (od 15 do 16 hodin) – 5 desátků
v 16 hodin (na konci Svaté hodiny) – 1 desátek
v 18 hodin – 1 desátek
při Svatém přijímání – v tuto nejslavnostnější chvíli Ježíš přichází do našich srdcí velmi skutečným způsobem ve Svátosti a my jsme s Ním spojeni v Jeho lásce
na konci Mše svaté – máme se modlit tuto modlitbu po „Jděte ve jménu Páně“ nebo po závěrečné písni, pokud příslušný celebrant povolí, abychom se ji modlili veřejně; vždy se ji ale můžeme pomodlit soukromě
Tímto způsobem je modlitební život Dvou Srdcí Lásky kompletním programem na celý den a celou noc, který Bůh dal otci Lásce (otci Montfortovi) a všem, kdo ho následují v rodině Dvou Srdcí Lásky. Členové Dvou Srdcí Lásky – kněží, bratři, sestry, Oběti Lásky – žijí tento modlitební život dnem i nocí. Laičtí apoštolové a přidružení členové Dvou Srdcí Lásky žijí tento modlitební život do té míry, do jaké je to pro ně možné, ve svých domovech, ve farnostech nebo ve společenstvích, ke kterým patří.
Výzva otce Montforta k noční modlitbě – tuto výzvu splní ti, kdo se kdykoli mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ráno pomodlí dva růžence Modlitby Dvou Srdcí Lásky. Kdo by se chtěl modlit více, může:
Slaví Mši svatou každou noc, jak o to Ježíš požádal otce Montforta: „Prosím, má Lásko, slav pro mě každou noc Mši svatou“ a hlásají a učí úctu ke Dvěma zraněným a krvácejícím Srdcím Ježíše a Panny Marie. Jejich láska ke Dvěma Srdcím Lásky má být tak velká, aby přivedli všechny lidi k tomu, aby uctívali Dvě Srdce spojená v Lásce.
Řeholní Bratři a Sestry Dvou Srdcí Lásky jsou zasvěcení členové, kteří věnují sami sebe tomuto dílu spásy všech duší. Mají povinnost modlit se každý den: Vigilii v noci od 23:30 do 4:00, Svatou hodinu ve dne a dvacet pět desátků růžence každý večer. Mohou být zapojeni do dalších skutků lásky a milosrdenství. Jejich hábit je modrý pro postulanty/postulantky, bílo-modrý pro novice/novicky a bílý pro členy, kteří již složili sliby.
Apoštolové jsou laičtí členové Společenství Dvou Srdcí Lásky. Žijí život Dvou Srdcí Lásky tak, jak jim to umožňuje jejich životní situace, modlí se Modlitbu Dvou Srdcí Lásky alespoň jednou denně. Jejich apoštolát spočívá v tom, že každému člověku umožňují poznat Modlitbu Dvou Srdcí Lásky a konají skutky lásky, jako je pomoc chudým a nemocným.
Každý člověk, který se setká s touto Modlitbou Dvou Srdcí Lásky, je požehnaný a pro zlé síly je jako voják připravený k boji. Slova otce Montforta, že „Tato modlitba zachraňuje duše na zemi, osvobozuje duše z očistce, přináší velkou radost v nebi a způsobuje zemětřesení v pekle“, nám potvrzují, že probíhá boj. Pokud člověk, který se setkal s Modlitbou Dvou Srdcí Lásky, se začne tuto modlitbu modlit v jakémkoliv čase každý den, tento člověk se tím stává členem Společenství Dvou Srdcí Lásky, očisťuje svou duši a svou drobnou pomocí přispívá ke zničení zlých sil ve světě a ve svém vlastním životě. Pokud někdo chce více pomáhat Bohu v jeho Božském plánu Svaté Lásky a více se očišťovat, měl by přesněji dodržovat časy, které Bůh ustanovil pro modlitbu Dvou Srdcí Lásky, a tak lepším způsobem vést tento modlitební život.
Poselstvím pro lidi ve světě tedy je: Modlete se tolik, kolik jen můžete za vládu Lásky, za duše, za svou rodinu, za svou vlastní spásu. Například když během Svaté hodiny (15:00-16:00) pracujete, můžete si udělat Svatou hodinu ve svém srdci, potichu se pomodlit pět desátků Modlitby Dvou Srdcí Lásky. Pokud vám to vaše práce umožňuje, pečujte o tento dar a dodržujte modlitební časy, jak jen můžete. Pokud je to pro vás lepší, můžete započít Svatou hodinu později, ale určitě se pomodlete pět desátků modlitby Dvou Srdcí Lásky.
Obětí Lásky může být Kněz, řeholní bratr či sestra nebo laik (apoštol). Jsou srdcem Společenství Dvou Srdcí Lásky, obdaření Duchem Dvou Srdcí Lásky. Jsou nejbližšími pomocníky otce Montforta a bojují spolu s ním za spásu všech duší tím, že se zcela darují dokonalému žití života Dvou Srdcí Lásky a ničemu jinému. Uplatňují na sto procent toto Bohem dané jediné řešení pro spásu všech duší.
Nosí červený škapulíř jako znak toho, že jsou žijícími mučedníky lásky, obětujícími celý svůj život, všechny své myšlenky, slova a činy pro spásu všech duší a pro vládu Lásky, pro ustanovení nových nebes a nové země a pro zničení všech zlých sil, temnoty a hříchu na celém světě. Dělají totéž co Kristus: pokládají svůj život za spásu všech duší.
Otec Montfort řekl v jednom kázání: „Být Obětí Lásky je vyšší stupeň svatého otroctví Panny Marie, kterému učil sv. Ludvík Maria z Montfortu. Prací Obětí Lásky je trpět, být pronásledováni, být předmětem oběti. Oběť je něco, co se použije k obětování. Mají se modlit jako sv. Ignác z Antiochie: Ať mě sežerou lvi. A oni ho sežrali během tří minut, zůstaly jen kosti. A co on potom dělal? Mával na ně: Podívejte se, jsem v nebi!
Oběti Lásky, čím více máte bolesti, čím více obětí přinášíte, tím více lásky prokazujete a tím více duší zachráníte. Bůh chce použít Oběti Lásky k tomu, aby ustanovil vládu svých Srdcí Lásky, své Království Lásky na celém světě. A oni chtějí, aby je Bůh použil, volají po tom, modlí se za to: „Ó Ježíši, ó Maria, vy jste Srdce Lásky, miluji vás, vezměte mě v sebe… (v originále: stravte mě)“. Stravte mě, protože jsem vaše Oběť Lásky.
Oběť musí být strávena. Celopal musí být stráven ohněm, být vržen do ohně a spálen, zcela shořet. Shořet zcela, nejen z poloviny. Jste-li Obětí Lásky, musíte toužit po tom, abyste byli stravováni. Kristus, Oběť Lásky v Eucharistii, touží po tom, aby byl sněden, stráven – kým? Námi. Proto řekl: „Vezměte a jezte, toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Stal se člověkem, aby mohl být stráven, sněden. Proto se vtělil. Aby se stal chlebem, chlebem k jídlu.
První věcí, kterou musíte udělat, je obětovat svou vůli a milovat vůli Boží. Učiňte Boží vůli svou vlastní vůlí, ať je vaším pokrmem konat vůli Boží. ,Vezměte mě v sebe, stravte mě. Nalož se mnou, jak se ti líbí, vždyť ti zcela náležím.‘ Dovolte Bohu, aby vás použil tak, jak se mu to líbí. Nevzdorujte. Někdy budu plakat bolestí nebo zklamáním, ale když pláču, říkám: „Prosím, Bože, nehleď na to, že pláču, prosím, i přesto se mnou udělej, co se mnou udělat chceš. Nehleď na to, že pláču, jsem člověk a bolí mě to, nehleď na to, že pláču, udělej se mnou, co se mnou udělat chceš, vždyť ti zcela náležím.“ Čím více dovolujete Bohu, aby s vámi dělal, co chce, tím více se stáváte takovými, jakými vás Bůh chce. Když chcete konat svou vlastní vůli, zůstáváte na své úrovni. Aby vás Bůh pozvedl na svou úroveň, musíte dělat to, co chce On. Tak nás to učí Panna Maria: „Udělejte cokoliv, co vám řekne.“ Cokoliv. Cokoliv. Nezáleží na tom, co to je. To je všechno. To je úroveň, které byste měli dosáhnout. Cokoliv Bůh řekne, to udělejte. Dovolte Bohu, aby s vámi dělal, co chce.“
Nejsou plnými členy Srdcí Lásky – jsou přidruženi ke Společenství Dvou Srdcí Lásky, ale zároveň zůstávají plnými členy různých společenství, diecézí a čehokoliv, kam patří. Zůstávají ve svých diecézích a společenstvích, kde jsou, ale přijímají tento život Srdcí Lásky jako svůj osobní život, jako svou osobní spiritualitu. Nazývají se přidružení členové. Žijí modlitební život Dvou Srdcí Lásky natolik, nakolik mohou v rámci společenství nebo diecéze, kam patří.
Vrcholem života pokání a lásky k Bohu v rámci úcty ke Dvěma Srdcím Lásky je každodenní Vigilie od 23:30 do 4:00. Ta v sobě zahrnuje všechny aspekty našeho modlitebního života – počínaje růžencovým procesím, modlitbou Anděl Páně s modlitbou Dvou Srdcí Lásky, Mší svatou s modlitbou se čtením z Breviáře a konče dvěma růženci modlitby Dvou Srdcí Lásky při adoraci Nejsvětější Svátosti. Měl by v jejím rámci být také čas na tichou adoraci Nejsvětější Svátosti a naslouchání Bohu.
Vigilie je způsob, jak vzdáváme Bohu nejvyšší slávu a největší lásku, protože je to oběť, která znamená nesnadný boj proti náklonnostem těla, a protože má ustavičný charakter, koná se každou noc, abychom Ho milovali za ty, kdo Ho nemilují. Zachraňovat druhé je ten největší ze všech projevů milosrdné lásky, tehdy se nejvíce podobáme Kristu. Naše láska a náš život má největší účinek pro spásu všech duší právě při Vigilii. Pán zdůrazňuje důležitost Vigilie tím, že dokonce říká, že když vykonáme dobře Vigilii, vykonali jsme dobře všechno.
Zejména když jsme na Svaté Hoře, naše modlitby získávají tu největší účinnost, když se modlíme modlitbu Dvou Srdcí Lásky na Svatých schodech poté, co jsme své duše připravili postem, růžencovým procesím a vigilní Mší. Na každém schodě, při každém úkonu lásky „Ježíši, Maria, miluji vás, smilujte se nad námi, zachraňte všechny duše!“, jsou duše na zemi zachraňovány, jsou osvobozovány duše z očistce, a dokonce nastává zemětřesení v pekle.
Vigilie je ohnivý sloup, který v dávných dobách vyvedl Izraelce ze země otroctví do zaslíbené země oplývající mlékem a medem. Je to ohnivý sloup osvětlující temnoty našeho světa, prorážející nebesa modlitbami a Mšemi a prorážející Dvě Srdce Lásky, aby přitáhly všechny duše k sobě. „Budou hledět na toho, kterého probodli.“ (Jan 19, 37) Proto musí být místo, kde je Vigilie slavena, vždy dobře osvětlené, protože světlo překonává temnotu, láska překonává nenávist, milosrdenství překonává spravedlnost, pokání překonává trest a věčná spása překonává věčné zatracení.
Původ Vigilie leží v prosbě, kterou Ježíš předložil otci Montfortovi krátce po jeho vysvěcení: „Má Lásko, prosím, slav pro mě každou noc půlnoční Mši svatou.“ Panna Maria řekla otci Montfortovi ve Fatimě: „Tak jako v poledne je oslavováno modlitbou Anděl Páně mé povolání, to, že jsem řekla ANO, stejným způsobem je půlnoční Mše jádrem tvého povolání. Jako měl Abrahám obřízku jako jádro své smlouvy s Bohem, tak je půlnoční Mše jádrem tvé smlouvy s Bohem.“
Panna Maria řekla ve Fatimě 13. července 1917 třem malým dětem: „Nakonec zvítězí mé Neposkvrněné Srdce.“ O sto let později, 13. července 2017 promluvila Panna Maria k otci Montfortovi v Čenstochové na konci Vigilie, která byla odsloužena dokonale. Křičela radostí: „Tohle je vítězství!“
Svatá hodina, která trvá od 15:00 do 16:00, je pro nás v Srdcích Lásky hluboce významným časem. Je jako oblakový sloup, který přes den vedl Izraelce do zaslíbené země. Ježíš nám dal toto zaslíbení: „K těm, kteří ctí hodinu mé smrti, přijdu v hodinu jejich smrti se všemi svými anděly a svatými a učiním ji nejslavnější hodinou jejich života.“
Víme, že třetí hodina je pro nás důležitá na Velký pátek, protože to je hodina, kdy Kristus vydechl naposledy a zemřel na kříži, aby nás očistil od našich hříchů a získal pro nás odpuštění nebeského Otce. Nezbytnost této hodiny, kdy Syn Boží zemřel, je nám známa z listu sv. Pavla Židům: „Podle Zákona se skoro vše očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění“ (Židům 9,22). Proto na kříži Bůh vylil svůj soud na svého Syna, uklidnil svůj hněv a učinil pro sebe možným, aby nám odpustil naše hříchy. Ale jaký je význam třetí hodiny ve všech ostatních dnech v roce?
Podle zjevení, kterého se dostalo otci Montfortovi, nás v tuto hodinu každý den Kristus volá k tomu, abychom udělali něco trochu mimořádného. Dne 1. srpna 2006 náš Pán Ježíš Kristus promluvil k otci Montfortovi následovně: „Má Lásko, poslyš Mé poselství. Vybral jsem tuto hodinu, aby byla Mou Svatou Hodinou. Je Mi svatá, je svatá před Pánem a chci, aby ji všichni ctili jako svatou hodinu. Je to hodina mé smrti, hodina spásy, hodina probodení Mého Srdce, hodina otevření bran ráje, hodina otevření bran nebe, hodina mého sestoupení do Šeolu, do pekel, do území smrti, abych je probudil z jejich věčného spánku, hodina, v níž chci sjednotit všechna srdce se Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci, (hodina) sjednocení všech srdcí s Mými Srdci Lásky.“
Jak vidíme z tohoto poselství, Bůh dává každému z nás své mimořádné pozvání, abychom se každý den sjednocovali se Dvěma zraněnými a krvácejícími Srdci takovým způsobem, který je ze všech nejpožehnanější, tj. abychom se zkrátka účastnili této hodiny, která nám byla od Boha dána. Její výjimečnost vidíme také v těchto slovech: „Je to hodina sjednocení všech srdcí s mými Srdci Lásky.“
Jak se můžeme denně sjednocovat se Dvěma zraněnými a krvácejícími Srdci? Skrze modlitbu Dvou Srdcí Lásky. Během Svaté hodiny, pokud není Mše Svatá, se jí modlíme pět desátků. Na konci Svaté hodiny, v 16:00, se modlíme jeden desátek modlitby Dvou Srdcí Lásky.
Prostrace je speciálním postojem modlitby: celým tělem se položíme na zem s tváří dotýkající se země, s rukama rozpřaženýma a s překříženýma nohama, jako když byl Ježíš Kristus přibit na zemi na kříž a vyzdvižen na kříži na Kalvárii.
Ve Společenství Dvou Srdcí Lásky konáme prostraci při adoraci Nejsvětější Svátosti, během druhé části modlitby Dvou Srdcí Lásky (Ó Srdce Lásky…) a při Mši svaté po proměňování, když zpíváme Venite adoremus.
Prostrace má tři hlavní významy:
Prostrace jako nejvyšší forma adorace
Prostrace je nejvyšší formou fyzického vyjádření úcty k Bohu, je jako nebe na zemi. Nebeský Otec řekl otci Montfortovi (18. května 2004): „Prostrace je způsobem bohopocty v nebi těch, kteří jsou nejblíže trůnu Nejvyššího. Přivedl jsem tě nejblíže k sobě zde na zemi – prostrace je vhodná pro tebe a přede Mnou v Nejsvětější Eucharistii. (…) To, co jsem tě poslal konat, je přinést na Zem nebeský způsob uctívání Boha. (…) Má Lásko, ať se všechny Mé děti učí uctívat Mě v Duchu a v pravdě – celým svým duchem, celou svou myslí, tělem a vším, čím jsou a co mají. Všechny je miluji a navždy je budu milovat celou svou nekonečnou Láskou – vším, čím jsem a co mám. Ať konají prostraci dobře, tak jako Můj Syn Ježíš Kristus na kříži. (…) Ať všichni v láskyplné adoraci a naprosté podřízenosti Mé Nejsvětější a Milující Vůli přede mnou konají prostraci.“
Prostrace zahrnuje současně to nejvyšší i nejnižší. Není nic, co by více člověka povzneslo, než prostrace před Bohem. Zároveň nemůže být nic poníženějšího, pokornějšího, poslušnějšího a vydanějšího. Prostrace je tou nejpokornější adorací, která nás snižuje do prachu země, čímž vyznáváme, že jsme jen prach a popel, pouhé nic ve srovnání s Bohem, který je Všechno.
Prostrace jako nejvyšší vyjádření naprostého sebedarování a sebeobětování
Prostrace je znakem obětování sebe sama Bohu nebo ochoty obětovat se a trpět pro duše našich bratří a sester. Nebeský Otec pokračuje: „Prostrace je vyjádřením úplného sebedarování, sebeobětování a naprosté podřízenosti vůli Boží, připravuje nás přijmout a vykonat všechno, co od nás Bůh žádá. Čím více ji praktikuješ, tím více se podřizuješ Mé Vůli a tím více jsi sjednocen s Bohem v Srdcích Lásky.“
Během Mše svaté konáme prostraci po proměňování. Tímto způsobem spojujeme svou oběť sebe samých s obětí Kristovou. Stáváme se dušemi-hostiemi, malými krucifixy napodobujícími Ukřižovaného a Pannu Marii, která se jako první takto sjednotila se svým Synem. Proto by podlaha kaple měla být červená na znamení toho, že dáváme sami sebe v oběť jako celopal.
V prostraci se také modlíme druhou část modlitby Dvou Srdcí Lásky: „Ó Srdce Lásky… Protkni mě svými šípy a nechej stékat mou krev do ran Neposkvrněného Srdce Tvé svaté Matky… Vezměte mě v sebe, vám patří má úplná oddanost.“ Naše sebeodevzdání musí být úplné – pouze když se zcela odevzdáme Lásce, zvítězíme nad tělem a démonem a Pán sám v nás dovrší naše poslání.
Mše svatá je Kristova smrt aplikovaná na duše, modlitba Dvou Srdcí Lásky je modlitbou sebeobětování, a tím pádem je od Mše svaté neoddělitelná. Když se modlíme tuto modlitbu, máme tím tu nejaktivnější účast na Mši svaté a „doplňujeme to, co zbývá do míry utrpení Kristových, za jeho tělo, to jest Církev“ (Kol 1,24). Stát se spoluvykupiteli je nejvyšší důstojností nás lidí, a to je také důvod, proč je prostrace zároveň nejnižším (ležíme v prachu) i nejvyšším postojem modlitby.
Prostrace jako postoj úplného pokání a vrcholné prosby o milosrdenství
Bible nám dává příklady modlitby v prostraci, když David prosil Boha o odpuštění a když obyvatelé Ninive činili pokání:
Poté, co král David zhřešil s Uriášovou ženou a ona otěhotněla, David se snažil zakrýt svůj hřích tím, že nechal zabít Uriáše a jeho ženu vzal do královského paláce. Bůh poslal proroka Nátana, aby Davidovi řekl, že to dítě musí zemřít. David se postil a celou noc ležel na zemi v modlitbě. Sedmého dne dítě zemřelo (2. Samuelova 12,16).
Protože obyvatelé Ninive páchali zlo, Bůh poslal proroka Jonáše, aby oznámil, že za čtyřicet dní bude Ninive zničeno. Ninivští Jonášovi uvěřili a činili pokání. Král rozkázal, aby se všichni, dokonce i zvířata postili od jídla i vody a prosili Boha o milosrdenství. Bůh to viděl a odvrátil svůj planoucí hněv (Jonáš 3).
Náš život má svůj základ v nepřetržité adoraci. Pán Ježíš řekl otci Montfortovi o členech rodiny Dvou Srdcí Lásky (21. června 2003): „Zamýšlím do nich vylít svou Slávu. Proto od nich požaduji, aby Mě stále adorovali v Nejsvětější Svátosti. Během adorace do nich neustále vylévám svou Lásku, stále do nich vylévám svou slávu, stále do nich vlévám svůj Život, proměňuji je ve Světlo své Lásky, proměňuji je ve svůj lid, ve svou rodinu, ve své pracovníky, ve své nástroje Lásky. Proměňuji je v planoucí oheň Božské Lásky. Uvádím je hluboko do svého Srdce Lásky. Nechávám do nich stékat svou Krev a nechávám je vtékat do Mě. Čerpají ze Mě život. Život, který žijí, už není jejich běžný život, ale Má Láska, Můj Život Lásky, Život žitý v jednotě se Mnou v Lásce. Během adorace s nimi činím to, co činím se svými anděly a svatými v nebi. Adorace je nebe na zemi. Život adorace na zemi je život nebe na zemi.“
Středa je pro nás dnem usebranosti, ticha, modlitby a postu na odčinění za naše hříchy a hříchy celého světa. Účelem středy je hluboké osobní sjednocení s Bohem, sjednocení našeho srdce se Srdcem Boha. Jednou týdně máme příležitost přerušit své aktivity a trávit svůj čas s Ježíšem, setkat se s ním v hloubi našeho srdce, naslouchat Mu, obnovit své zasvěcení a svou lásku k Němu. Je to den, kdy můžeme strávit celý den v kapli s Ježíšem skutečně přítomným v Nejsvětější Svátosti. Ježíš nás zve, abychom byli s Ním, abychom Mu dělali společnost, abychom si odpočinuli v Jeho náručí. Můžeme se na Něj prostě jen dívat, jako se On dívá na nás, říkat Mu slova lásky, naslouchat Mu, jak nás inspiruje. Můžeme číst duchovní četbu, životy svatých, zpívat a tančit pro Ježíše a pro Marii, která je vždy přítomna tam, kde je Ježíš. Středa je skutečně požehnaný den, kdy můžeme zakusit život andělů, jejichž jediným pokrmem je adorace. V tento den zbytečně nemluvíme ani zbytečně netelefonujeme.
Postíme se tak, že nejíme nic, ale ti, kdo potřebují, si mohou vzít chléb a vodu. Když na středu připadne církevní slavnost nebo svátek, nepostíme se a můžeme jíst. V naší kongregaci slavíme každou památku Panny Marie jako svátek. Nepostíme se také během celé Velikonoční a Vánoční doby.
Nejen ve středu, ale každý den bez výjimky se postíme od šesti večer do šesti ráno v rámci přípravy na Vigilii. Během této doby nejíme nic, ale můžeme pít vodu. Bůh je náš milující Otec a ví nejlépe, co Jeho děti potřebují. Tento každodenní půst je dobrý nejen pro náš duchovní růst, ale také pro naše zdraví a doporučují ho i lékaři.
Středa je také dnem zpovědi. V tento den pláčeme nad svými hříchy, které jsme spáchali a které způsobily strašnou bolest našemu milujícímu Spasiteli a Jeho požehnané Matce. Ježíš ukázal otci Montfortovi své Srdce, které bylo probodáno mnoha ranami, z nichž některé byly velké jako od mačety a některé malé jako od špendlíku. Každým hříchem na světě je Ježíšovo Srdce zraňováno a krvácí. A stejně tak i Srdce Matky Marie. Středa je ten nejlepší den na to, abychom šli ke zpovědi, očistili si duši a obdrželi novou sílu, Boží milost znovu Ho začít milovat celým srdcem, myslí, duší a silou a milovat svého bližního jako sami sebe. Pro Oběti Lásky je doporučeno chodit ke zpovědi každou středu.
Toto všechno, co ve středu konáme (modlitba, půst, zpověď), je nám přípravou na následující den, čtvrtek, den zvláštní úcty ke Dvěma Srdcím Lásky.
Čtvrtek má v úctě ke Dvěma Srdcím Lásky zvláštní místo. Je to den, kdy je Svatá Eucharistie slavena radostněji, protože je to den jejího ustanovení. Je to také den Lásky, den Kněžství, den adorace, den umývání nohou, den nové smlouvy, den nového přikázání, den Getsemanské hodiny a také den, kdy byl Ježíš zrazen Jidášem a zapřen Petrem, který toho později litoval.
Ve Společenství Dvou Srdcí Lásky slavíme každý čtvrtek a zejména první čtvrtek v měsíci. Od počátku našeho společenství až do nynějška lidé přicházejí ze všech míst na Svatou Horu, aby s námi ve čtvrtek slavili Svatou hodinu. Při Mši svaté používáme texty ze slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Čtvrtek je také dnem, kdy si podle Kristova příkladu navzájem myjeme nohy. Je to láska, je to služba. Odstraňujeme ze svých bratří a sester poslední nečistotu, děláme je čistými. Je to naplnění nového přikázání: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 13,34). Během polední modlitby místo krátkého čtení z Breviáře čteme evangelium podle Jana, 13. kapitolu, verš 1-20 nebo z prvního listu sv. Pavla Korinťanům z 13. kapitoly verše 1-13. Potom jeden druhému umyjeme a políbíme nohy a u toho zpíváme „Ubi caritas et amor, ubi caritas, Deus ibi est“ (Kde je láska a milosrdenství, kde je láska, tam zůstává Bůh) a další podobné písně.
Slavný svátek Společenství Dvou Srdcí Lásky připadá každý rok na neděli po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v pátek a památce Neposkvrněného Srdce Panny Marie v sobotu. Od roku 2000 jezdíme slavit tento svátek do Říma a začínáme ve středu účastí na papežské audienci.
Ježíš ohledně tohoto svátku slíbil: „V tento den budou obě Srdce probodávána mešními oběťmi a modlitbami a jejich krev poteče do očistce a všechny, kteří nosí pečeť Srdcí Lásky, přitáhnu k sobě jako magnet.“ Tento den je slaveno mnoho Mší svatých a mnoho modliteb je obětováno všemi našimi členy Bohu za vládu Lásky Boží v Srdcích Lásky, za věčnou spásu všech duší a za obnovu celé Církve v Duchu Boží Lásky.
Náš Pán Ježíš Kristus zve všechny své děti, aby přijely do Říma oslavit Jeho slavný svátek. Otec Montfort obdržel 20. ledna 2000 od našeho Pána toto poselství: „Zvu všechny, kdo Mě uctívají v Mé Lásce. Zvu všechny, kdo Mě ctí v Mých Srdcích Lásky. Zvu všechny, kdo uctívají Mé Nejsvětější Srdce a Neposkvrněné Srdce Mé Matky. Zvu všechny, kdo čekají na triumf Neposkvrněného Srdce Mé Matky a triumf Mého Nejsvětějšího Srdce. Zvu všechny, kdo očekávají vládu Srdcí Lásky, aby přijeli za Mnou, ke Mně do Říma na tři dny, na slavnost Mého Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mé Matky, Srdcí Lásky.“
Roku 2020 Ježíš požádal, abychom slavili svátek Dvou Srdcí Lásky každý sudý rok na Svaté Hoře a každý lichý rok v Římě.
…
Na Svaté Hoře se každý večer po modlitbě Anděl Páně koná růžencové procesí s Nejsvětější Svátostí. Nazývá se Vítězné eucharistické růžencové procesí. Neseme v něm kadidlo, květiny a svíčky. Na konci procesí už je tma a procesí je krásně osvětleno lampami a svíčkami. Modlíme se růženec blahoslavené Panny Marie, přičemž začínáme tajemstvími Lásky. Mezi každými dvěma desátky při modlitbě „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému“ konáme prostraci a přijímáme eucharistické požehnání.
Procesí jde kolem Svaté Hory – začínáme na úpatí Svatých schodů a pokračujeme po cestě vedoucí k Žalmu 23 (klášter, v němž žijí sestry). Vyjdeme na úpatí schodů vedoucích do vesnice Duruanyaehie. Potom projdeme kolem zadního dvora za Kruhovým oltářem a pokračujeme po cestě vedoucí na hřbitov (jediný hřbitov na světě, kde se každý večer dává eucharistické požehnání). Procesí pokračuje po cestě, která vede k pekárně, a k dolní bráně. Potom se vrátíme a jdeme nahoru ke svatyni, k úpatí Svatých schodů a skončíme v kapli. Tam se pomodlíme Kompletář. Během procesí chválíme Pána svým tělem, nohama, rukama, hlavou i palci.
Ježíš prosil otce Montforta: „Dávej mi každý den můj vezdejší chléb!“, což znamená adoraci, uctívání. Panna Maria otce také prosila: „Dávej mi každý den můj vezdejší chléb!“, což znamená růžencové procesí. Propojením těchto dvou proseb je Eucharistické růžencové procesí, které také ukazuje sjednocení Dvou Srdcí.
Eucharistická růžencová procesí jsme na Svaté Hoře začali konat 17. prosince 2013. Toho dne otec Montfort kázal o tom, co mu řekl ďábel: „Když dodržujete všechny modlitební časy, jsem zničen. Dokud dodržujete všechny modlitební časy, jsem naprosto bezmocný.“ Proto tomuto procesí říkáme Vítězné, protože přinese vítězství Dvou Srdcí Lásky a porazí ďábla.
Procesí Božího Těla z Umuchimy do Orlu
Toto procesí se koná každou sobotu, vede z Mariiny země v Umuchimě na Mariánský vrch v Orlu a slouží k uctění blahoslavené Matky Marie. Je to 6 km dlouhé procesí se sochou Panny Marie, květinami a svíčkami. Končí v kapli sv. Ludvíka a sv. Cecilie v Duruanyaehie, B. S. C. road 118A. Tato kaple je součástí Svaté Hory, je postavena v rodinném domě otce Montforta, kde se narodil. V kapli jsou pohřbeni jeho rodiče Louis a Cecilia Okanwikpo, kteří zemřeli pro poslání Dvou Srdcí Lásky.
Toto procesí je symbolem jednoty mezi Umuchimou a Ugwu-Nso (Svatou Horou) v Orlu – jde o dvě místa, která jsou důležitá v historii Společenství Dvou Srdcí Lásky.
Umuchima je místem, kde Společenství Dvou Srdcí Lásky začalo. V roce 1987, když otec Montfort vedl školu sv. Kizita v Umuchimě, ve svém volném čase začal odcházet na místo mezi poli v Amaocha, kterému se říká Zahrada Srdcí Lásky. Brzy tam s ním začali chodit někteří lidé a děti ze školy a připojovali se k němu během Svaté hodiny a Vigilie. Amaocha se stala pro členy Dvou Srdcí Lásky modlitebním místem, které tvořil mramorový oltář na volném prostranství, který postavil otec Montfort s několika bratry v letech 1987/1988. Někteří mladí lidé pocítili povolání od Boha být bratry a sestrami Srdcí Lásky. Otec Montfort je přijal jako dobrovolnické spolupracovníky spolu s dalšími laickými členy, dospělými i mládeží.
V březnu roku 1989 se tradiční vládce Umuchimy Eze C. Okwaraonunuhu postavil proti úctě ke Dvěma Srdcím Lásky, protože tato úcta ve vesnici efektivně odbourávala pohanské svatyně a ďábelské praktiky. Přiměl lidí, aby zničili to, co otec Montfort se svými následovníky postavil. Jedné noci zničili rozestavěný klášter sester v Amaocha, odnesli stavební materiál a zničili kříže. (V prosinci roku 2005 se Eze, který se sám stal katolíkem, veřejně smířil s otcem Montfortem i s Bohem.)
Kvůli těmto událostem bylo 15. března 1989 centrum přesunuto z Umuchimy, protože otec Montfort dostal vnuknutí postavit Centrum Dvou Srdcí Lásky v Orlu na malém vrchu se zemědělskou půdou, který náležel jeho rodině a byl obklopen plantážemi olejových palem. Znovu začal se svými členy stavět oltář na vrcholu kopce a malou adorační kapli nazývanou Andělské pole. Tisíce lidí, kteří si tam zvykli přicházet na modlitbu, začali toto místo nazývat Ugwu-Nso (Svatá Hora).
Výběr ze seznamu modliteb
Před svátostí touto slavnou
v úctě skloňme kolena,
bohoslužbu starodávnou
nahraď nová, vznešená,
doplň smysly, které slábnou,
víra s láskou spojená.
Otci, Synu bez ustání
chvála nadšená ať zní,
sláva, pocta, díkůvzdání
naše chvály provází.
Duchu též ať vše se klaní,
který z obou vychází. Amen.
V: Chléb z nebe dal jsi jim. (Aleluja.)
O: Všechnu líbeznost v sobě mající. (Aleluja.)
Modleme se: Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
Latinsky:
Tantum ergo sacramentum
Veneremur cernui,
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui;
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.
Genitori Genitoque
Laus et iubilatio,
Salus, honor, virtus quoque
Sit et benedictio;
Procedenti ab utroque
Compar sit laudatio. Amen.
Panem de caelo praestitisti eis. (Alleluia.)
Omne delectamentum in se habentem. (Alleluia)
Oremus: Deus, qui nobis sub sacramento mirabili, passionis tuae memoriam reliquisti: tribue, quaesumus, ita nos corporis et sanguinis tui sacra mysteria venerari, ut redemptionis tuae fructum in nobis iugiter sentiamus. Qui vivis et regnas in saecula saeculorum. Amen.
…
Text hymny je vzat z Modlitby Dvou Srdcí Lásky, je to část, kde prosíme, abychom byli stráveni jako oběť Lásky. Hymnu zpíváme vestoje s pravou dlaní roztaženou a přitisknutou k hrudi.
Tuto hymnu slyšel otec Montfort, když ji zpívali ne lidé, ale andělé na Andělském poli na Svaté Hoře. Bylo to velmi majestátní. Nesčetní andělé pochodovali a zpívali plní radosti, všichni byli Oběťmi Lásky.
V centrech Dvou Srdcí Lásky se hymnu modlíme takto: 1. anglicky, 2. v jazyce dané země, 3. v jazyce igbo (jazyk otce Montforta). Na Svaté Hoře je pořadí následující: 1. anglicky, 2. igbo, 3. německy, 4. francouzsky, 5. v jazyce yoruba.
Zde je znění hymny v pořadí, v jakém ji zpíváme během svátku Dvou Srdcí Lásky v Římě:
K tomu ještě na Svaté Hoře yoruba: O! Jesu! O! Maria! Eyin ni okan ife! Mofe eyin. Egbe mi wo! Emi ni eran ebo ife yin!
Tyto aklamace se modlíme na kolenou, abychom uspíšili návrat našeho Pána Ježíše ve slávě, abychom sjednocovali své „ano“ Božímu plánu s dokonalým „Ano“ Matky Marie, abychom přijímali Boží vůli jako Ježíš v Getsemanech a abychom milovali tento modlitební život, který je jediným řešením pro spásu všech duší.
Mezi jednotlivými aklamacemi se modlíme:
V: Gloria Patri et Filio, et spiritui Sancto
O: sicut erat in principio et nunc et semper, et in secula seculorum. Amen.
(Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.)
V: MŮJ BOŽE, MÁ LÁSKO, MÉ VŠECHNO – O: PŘIJĎ VE SLÁVĚ! (10x)
Tato aklamace je shrnutím našeho života, jehož účelem je milovat Boha, připravovat Mu cestu, toužit po Něm: Přijď! Přijď! Přijď! Toužíme po příchodu království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. To je naší nejhlubší touhou. Modlíme se za to. Obětujeme se za to. Bdíme kvůli tomu. Voláme k Pánu každé poledne a každou půlnoc: „Přijď, přijď, přijď, Pane Ježíši, Maranatha, přijď! Přijď a kraluj v našich srdcích.“
V této aklamaci svoláváme Nový Jeruzalém, vládu Lásky, Ježíšův příchod ve slávě. Musí být někdo, kdo na Něj čeká, kdo po Něm touží. Jako Panna Maria. Když byla jako velmi mladá dívka v Chrámě, hodně se modlila za příchod Mesiáše. Měla silnou touhu po Jeho příchodu: „Pane, pošli svého Mesiáše! Přijď!“
V Apokalypse (22,17) Duch a Nevěsta volají: „Přijď!“ Nevěsta, tj. Církev, jejímiž jsme členy, a Duch Svatý, který je v našich srdcích, říkají: „Přijď! Přijď, Ježíši, přijď! Přijď ve slávě!“ A kdokoli to slyší, řekne: „Přijď!“ To je poslední věta Bible. Přijď, Pane Ježíši, Maranatha! To je naděje křesťanů, která se netýká jen nebes, ale také země, že totiž Jeho království přijde a svrhne království Satana.
V: HLE, JSEM SLUŽEBNICE PÁNĚ – O: AŤ SE MI STANE PODLE TVÉHO SLOVA. (10x)
To byla nejprve odpověď Panny Marie, když řekla „Ano, fiat“ na andělovo poselství, jak si to připomínáme při každé modlitbě Anděl Páně. Tímto způsobem umožnila, aby se skrze ni uskutečnil Boží plán. Uvěřila tomu a přijala to s největší možnou láskou.
Když se modlíme tuto aklamaci, chceme mít stejnou víru jako Panna Maria a odpovědět na Boží plán tak jako ona. Chceme sjednotit své ano a dokonalým Ano Matky Marie. Ona to řekla jednou a provždy, nikdy to nevzala zpět. V každé situaci, v každé těžkosti Maria stále obnovovala své Ano Bohu. Pevně věřila v Boží plán spásy.
Otec Montfort řekl: „Chci tak jako Panna Maria přijímat a věřit v poselství, které nám Bůh dal, Jediné řešení.“ Alžběta zvolala: „Blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána“ (Lukáš 1,45).
Jako byl první příchod Krista umožněn Mariiným „Ano“, tak bude druhý příchod Krista umožněn „Ano“ našeho Otce zakladatele a jeho pomocníků. Jak je to možné? Bůh to tak chce a my jsme jen Jeho služebníky.
„A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“ (Fil 1,6) Prostě řekněte Ano.
V: OTČE – O: BUĎ VŮLE TVÁ! (10x)
To jsou Ježíšova slova v Getsemanech, založená na hluboké důvěře v Boha, když přijímal jediné řešení, jak vykoupit celý svět: zemřít na kříži. Bylo to těžké. Ježíš prosil svého Otce, aby od něj odňal tento kalich utrpení a dal mu pít jiný kalich, ale žádný jiný neexistoval. Bylo to jediné řešení. Podřídil se Otcově vůli: Otče, ne jak já tě prosím, neposlouchej mě, jestli tě prosím o něco jiného, co ty nechceš. Buď vůle tvá. Pokud chceš, abych pil tento kalich, buď vůle tvá. (Matouš 26,36-42)
V tomto zvolání se chceme sjednotit s Ježíšem v Getsemanech. Chceme přijmout toto jediné řešení pro spásu všech duší, věřit v něj a milovat jej se slovy: Otče, buď vůle tvá, ať může přijít tvé království.
V: MŮJ BOŽE – O: TVÁ VŮLE JE MOU VŮLÍ! (10x)
V tomto zvolání nejenže přijímáme Boží vůli, ale bereme si ji za svou vlastní vůli. Můj Bože, co ty chceš, to chci i já. Sjednocujeme svou vůli s vůlí Boží. Jako to říká svatý Pavel: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).
V roce 1999 řekl Ježíš otci Montfortovi: „Nic Mne nemůže odloučit od tebe, pouze tvá vůle, ale nyní Já mám tvou vůli. Má Vůle je tvou vůlí. Má Vůle je v tobě a tvá vůle je ve Mně. Tvá vůle je dokonale sjednocena s Mou. Toto je stupeň svatosti, jaký chci, tak abys ty byl pouze ve Mně a Já žil v tobě.“
Když se modlíme tuto aklamaci, chceme do tohoto poselství vložit svou důvěru a čerpat z něj sladkou útěchu Boží lásky k nám, ujištění o Jeho ochraně a prozřetelnosti. Nic nás nemůže oddělit od Boha, dokonce ani naše vůle, protože Tvá vůle je mou vůlí. To je význam lásky: sjednocení naší vůle s vůlí Boží.
V: NÁŠ BOŽE, NAŠE LÁSKO, NAŠE VŠECHNO,
O: zachraň nás a postarej se o nás, o svou rodinu Dvou Srdcí Lásky, přímo ve svém Trojičním Srdci Lásky, ve svém Eucharistickém Srdci Lásky, na Svaté Hoře, přímo v srdci své Katolické církve, s pomocí svého Svatého Ducha, daruj nám své Božské schválení a dej nám své zaslíbené Papeže Dvou Srdcí Lásky, své zaslíbené Biskupy Dvou Srdcí Lásky, své zaslíbené Kněze Dvou Srdcí Lásky, své zaslíbené řeholníky: Bratry, Sestry Dvou Srdcí Lásky; své zaslíbené Apoštoly Dvou Srdcí Lásky; své zaslíbené Oběti Lásky Dvou Srdcí Lásky; své zaslíbené přidružené členy Dvou Srdcí Lásky, kteří všichni budou dokonale milovat tento modlitební život Srdcí Lásky, žít ho a rozšiřovat ho podle Tvé nejsvětější a nejkrásnější vůle, v duchu a v pravdě, tady i všude, nyní i vždycky až navěky. Pane, zasvěcujeme ti všechna srdce, všechny duše, všechny lidi, celou Církev, celé lidstvo, celé stvoření. Prosíme tě, Pane, abys přivedl všechny a sjednotil všechny se Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky Ježíše a Marie, a tak abys, Pane, zajistil věčnou spásu všech, jak jsi to připravil už od věčnosti. Pane, prosíme tě, abys přivedl celé stvoření, všechny na nebi i na zemi, k tomu, aby přišli a klaněli se před tebou v prostraci, aby se shromáždili kolem Vítězných Dvou Srdcí Lásky Ježíše a Marie. Všechno pro tvou větší slávu a čest, pro spásu všech duší, pro triumf Srdcí Lásky a věčnou vládu tvého království lásky. (1x)
Je velmi důležité, že Rodina Dvou Srdcí Lásky bude zachráněna a bude o ní postaráno přímo v srdci Katolické církve. Prosíme Boha, aby nám dal, jak slíbil otci Montfortovi, Biskupy podle Svého Srdce. Modlíme se také za nová povolání: Kněze, Syny, Sestry, Apoštoly a Oběti Lásky Srdcí Lásky. Kéž Bůh povolá mnoho lidí k tomu, aby měli velkou lásku k Němu a spolupracovali s otcem Montfortem na jeho poslání pro spásu všech duší. Aby tak nakonec, jak to Bůh slíbil, tato Rodina byla tou největší rodinou v Církvi.
V: NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE LÁSKY,
O: MILUJEME TENTO MODLITEBNÍ ŽIVOT ZALOŽENÝ NA SJEDNOCENÍ SE DVĚMA SRDCI LÁSKY, PROTOŽE TO JE TVÁ VĚČNÁ A SVRCHOVANÁ VŮLE PRO SPÁSU VŠECH! (1x)
To je opět vyjádření víry v jediné řešení pro spásu všech duší: tento modlitební život Dvou Srdcí Lásky. Věříme v něj, milujeme jej. Vkládáme svou víru a lásku do tohoto nejvyššího plánu Lásky pro záchranu všech, který měl Bůh v mysli už od stvoření světa.
(Na konci se třikrát pomodlíme: Gloria Patri/Sláva Otci…)