Buďte jedno se Dvěma Srdci Lásky a Bůh vás přijme

Kázání při Vigilii v pátek 6. 6. 2020 na Svaté Hoře

P. Montfort Okanwikpo, SHL

 

Moji drazí bratři a mé drahé sestry!

Chci poděkovat Bohu za tuto fázi, do které jsme teď vstoupili. Tohle je poslední fáze boje před slávou. Poslední fáze boje předtím, než přijde sláva. Boj, očišťování, posvěcování nás samotných a posvěcování tohoto svatého místa. Sláva přijde, až vyhrajeme bitvu, bitvu o sto procent, bitvu o to, abychom konali Boží vůli dokonale. Bitvu o jedno srdce, jednu mysl – už žádné hádky, neshody, podezírání, zášť, zlá slova. Až všichni, kdo tady žijí, budou v jednotě jeden s druhým, se mnou, se Dvěma Srdci Lásky, s Nejsvětější Trojicí, se Svatou Eucharistií, tak jako Bůh Otec a Syn a Duch Svatý jsou jedno.

Chci jít přesně k tomu, co mi Bůh zjevil, není třeba ztrácet čas s jakoukoliv jinou zbytečností. Ježíšův celý život je na zaměřen na Svatou Eucharistii, na to, aby se stal Eucharistií. Proto se vtělil. Proto se stal člověkem. Proto na sebe vzal lidské tělo. Aby jeho tělo bylo pokrmem pro všechny. Stalo se to během poslední noci, kterou trávil na zemi, když své tělo zcela vydal apoštolům při Poslední Večeři: „Vezměte a jezte, toto je moje Tělo. Vezměte a pijte, toto je má Krev.“ Stát se Eucharistií je velmi bolestný proces. Mučivý proces, aby došel k tomu, že se stane Eucharistií. Ze všeho nejdříve musel opustit svůj Božský život a vstoupit do mateřského lůna, kde zůstal devět měsíců. Devět měsíců neviděl. Mohl slyšet, dýchal, ale neviděl, měl zavřené oči. Mluvil v lůně? Ne. Po těch devět měsíců jen tlouklo jeho srdce a Matka Maria ho dokonale utvářela. Působil to Duch Svatý. A On potom dal své neposkvrněné tělo: „Toto je moje Tělo“ jako poslední pokrm ke spáse všech. Když dával tento pokrm, zároveň vysvětil ty, kdo měli sloužit lidu a připravovat tento pokrm. Z tohoto důvodu Eucharistie a Kněžství jsou úzce spojené. Jak je vysvětil? Tím, že jim dal zmocnění, přikázal jim: „To konejte na mou památku.“ To je slovo vysvěcení. To je slovo zmocnění. To je slovo zasvěcení. Tak z nich v té samé chvíli udělal kněze a biskupy: „To konejte na mou památku.“

Dvě Srdce, Ježíšovo a Mariino – Boží vlastní a Boží jediné řešení ke spáse všech. Můžete zkoušet cokoliv jiného, co chcete vyzkoušet, zkoušejte jakoukoliv jinou zbytečnost, jakýkoliv nesmysl, ale to nikdy nepřinese řešení, spásu pro všechny. Ne. Nic nemůže přinést spásu pro všechny kromě sjednocení s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci. To je vrcholné zjevení Boží Lásky mně a celému světu.

Tohle žiji, kážu a dostávám za to rány, rány kladivem do hlavy, hřeby, bolesti, trápení, pronásledování od všech, i od těch, kdo jsou vám nejblíž. I od těch, kdo vás všude následují. Dostává se mi urážek, odmítání, podvodů, lží. Všechno tohle mi má vzít odvahu, přinutit mě opustit toto poslání, zapomenout na něj. Ale Bůh mě ujistil, že je nemožné mě oddělit od tohoto poslání Dvou Srdcí Lásky. Je to prostě nemožné. Jako nemůžete oddělit slunce od světla, jako nemůžete oddělit oceán od vody, tak nemůžete oddělit mě od Boží lásky. I kdyby se vám podařilo oddělit slunce od světla, oddělit oceán od vody, nemůže se vám podařit oddělit otce Lásku od Srdcí Lásky. To se vám nepodaří. To je moje jistota, že nikdo a nic mě neoddělí od Boží Lásky.

Budou se pokoušet o všechno, dokonce o otrávení, zastřelení, zabití, lži, výhrůžky. Budou zkoušet všechno možné. Když si vzpomenu, kolik let jsem už knězem? Byl jsem vysvěcen roku 1983. Kolik už je to let? Třicet sedm let, a celých těch třicet sedm let kamkoliv jsem šel, nic jiného nešlo se mnou tak ustavičně jako pronásledování, kříž. Popírání mých kněžských práv. A to největší mi udělali moji vlastní bratři a sestry a kněží, mé vlastní děti, kteří jsou teď šťastní a prohlašují: „On už není knězem, není už katolíkem, není už vůbec ničím…“ Jsou šťastní, když to prohlašují. Oznamují smrt svého Otce Zakladatele, zatímco on je pořád ještě naživu. „Je mrtev i jako kněz. Je mrtev i jako katolík. Je mrtev i jako křesťan.“ Jsou šťastní, když to oznamují, prohlašují, šíří to, radují se.

Když jsem teď naposledy četl v breviáři čtení z knihy Job, Bůh obviňoval všechny ty Jobovy přátele, kteří mluvili proti Jobovi. Obviňoval je. Bůh řekl: „Job je ten, kdo o mně, o Bohu, mluvil správně.“ Ostatní říkali o Bohu všemožné nesmysly. Potom nakonec Bůh Joba obnovil, dal mu dvojnásobek toho, co předtím ztratil. Když si vás Bůh volí, abyste pro něj pracovali, volí vás k utrpení. Když si vás Bůh volí pro své poslání, vyvolil vás k utrpení. Právě skrze utrpení přijdete ke slávě. Jiná cesta neexistuje. Řekl mi: „Budeš-li dělat, co ti přikazuji, budeš pohrdán…“

Ale díky Bohu, Bůh mi pomáhal navzdory tomu všemu, všem jejich jedům, všem jejich zlým slovům, všem jejich zlým myšlenkám, všem jejich zlým plánům. Bůh mi pomáhal… Děkuji ti, můj Bože. „Nakonec si uvědomí, že přicházíš ode mě, a začnou tě ctít,“ říká Pán. Já jsem řekl: „Nechci být ctěn.“ Bůh řekl: „Já chci, abys byl ctěn, uznáván.“ Pane, buď vůle Tvá.

Takže mým úkolem je vydržet, mým úkolem je konat Boží vůli. Přetrpět všechno, přetrpět všechny urážky, přetrpět všechny nadávky, vydržet všechno. Nakonec Bůh ukáže svou slávu. Ale tady na Ugwu-Nso musím pracovat, slyšíte mě? Zde je místo, kde mi Bůh řekl, abych zůstal a pracoval tady. Co znamená pracovat? Žít tento život dokonale. Mou prací je žít tento život dokonale a dát Bohu sto procent. Všichni, kdo jste zde se mnou, nemáte na vybranou nic jiného, než pracovat se mnou. Pokud se mnou nechcete pracovat, běžte prosím, kam patříte. Nemůžete být zde a být líní. Nemůžete být zde a nepracovat. Musíte pracovat. Vaší prací je tento modlitební život, žít jej na sto procent.

Dále mi Bůh zjevil velmi jasně, že jako máme Dvě Srdce Lásky Ježíše a Marie, tak máme také Dvě Srdce: Mši svatou a Adoraci. Dvě Srdce jsou také Svatá Eucharistie, slavení Mše svaté, a Eucharistická adorace. Máme tuto kapli a Svaté schody, Dvě Srdce. Kapli pro slavení Eucharistie, Mši svatou. A kapli pro Eucharistickou adoraci. To je ta hlavní věc, kterou tady musíme vystavět, zřídit. Přesněji řečeno, když jsme už tohle udělali – tuto kapli jsme ustanovili plně jako kapli pro Mši svatou. Každé tři hodiny by v této kapli měla být Mše svatá. A potom pokračuje Adorace na Svatých schodech – můžeme tedy říct, že jsme udělali devadesát procent práce na tom, abychom tady zřídili zázemí, které pro tohle poslání potřebujeme.

Kde udělali Ježíš a Maria devadesát procent své práce? V Mariině lůně, kde Duch Svatý i sama Maria vystavěli chrám Ducha Svatého – Ježíšovo tělo, chrám Eucharistie – Ježíšova těla, Ježíšova těla a krve. Tam upekli eucharistický chléb.

Prosím, chci vám všem teď říci, ať už vás nikdo nerozptyluje. Každou funkci tady musí vykonávat nejméně tři lidé, dva nestačí. Funkce v sakristii – tři lidé, funkce pečení chleba pro Eucharistii – tři lidé, funkce týkající se elektřiny – tři lidé, funkce v pekárně – tři lidé, funkce ve vepříně – tři lidé, finance – tři lidé, administrativní funkce…

Všechno, co se tady dělá, teď musí dělat nejméně tři lidé. Učme se teď od Boha: jeden Bůh, tři osoby. Nemůžeme tady dělat nic, co nemohou dělat tři lidé. Slyšíte mě? Nechci tady na Ugwu-Nso nic, na co by měl mít monopol jeden člověk, to není nic pro nás. Je to nový obrat, změna, ve které musíme vytrvat. Funkce nahrávání na video a na Facebook – tři lidé, ne jeden člověk. Cokoliv se tady musí dělat, musí dělat tři lidé, ve společenství, společně, pokud ne, nechci to, nepotřebuji to.

Vytvořte tedy teď funkce, tyto funkce musí vykonávat tři lidé. V kuchyni, starost o jídlo – tři lidé. Pořád. Jeden člověk může mít mnoho funkcí. Ale v každé funkci musí pokaždé být pospolu tři lidé, musí pracovat společně. Dělat věci sám je tady zakázáno. Je teď zakázáno, aby něco dělal jeden člověk sám. Už to tak nebude. Už se to nikdy nevrátí. Navždy. Musíte se naučit pracovat společně, být v jednotě. To je smysl slov: „Jediné řešení je sjednotit se s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky“. Bůh mi také řekl: „Mimo tato Dvě Srdce Lásky nemůžeš mít žádný úspěch.“ Musí tedy být minimálně tři: Dvě Srdce a vy = tři. Nebo nebudete mít úspěch. Musí být minimálně tři. Jediné řešení je sjednotit se s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky, proto musí být pokaždé tři. Jako je Bůh v Trojici. Pevně tomu věřím a Bůh opravdu je v Trojici a Bůh je jeden.

V poselstvích, která byla čtena během Vigilie, jsme četli: „Můj Otec se nestal chlebem“, to je pravda. „Můj Otec se neproměnil ve víno,“ to je pravda, ale Eucharistie nemůže být bez Otce, bez Ducha Svatého. To není možné. Nemůže být Mše bez Otce a bez Ducha Svatého, ale Otec se nikdy nemůže stát chlebem, Otec se nikdy nemůže stát vínem. Pouze Syn se stává chlebem a vínem. Na samém začátku proměňování kněz pokaždé položí ruce na chleba a víno a řekne: „Otče, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe, ať se nám stanou tělem a krví tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista.“ Otec sesílá Ducha na chléb a víno, aby způsobil, že se z nich stane Tělo a Krev Krista. Kdyby Otec neseslal Ducha Svatého, On by nemohl přijít. Nedojde k žádnému proměnění, pokud to Otec neudělá. Je to Otcova práce, kterou působí, že se jeho Syn stane chlebem a vínem, abychom ho mohli jíst a pít.

Proto Kristus trpěl v Getsemanech. „Tatínku, je to tvá vůle? Takhle to se mnou má být?“ Otec řekl: „Ano, není jiné cesty.“

„Otče, dej mi jinou cestu.“

Otec řekl: „Jiná cesta není.“

„Dej mi jiné řešení,“ řekl Ježíš.

Otec řekl: „Není jiné řešení. Tohle je jediná cesta.“

„Tatínku, prosím, jsi můj Otec.“ Ježíš plakal krvavé slzy.

Otec řekl: „Ne.“

„Tatínku, tobě je možné všechno, ty to můžeš změnit, ty můžeš, pokud chceš.“

Otec řekl: „Nechci. Můžu udělat všechno, ale nechci. Já chci tohle: abys obětoval své tělo a krev na kříži.“

Stejně to Bůh dělá s tímhle řešením. Žádné jiné není. Proto vás nyní prosím – lidé se usilovně snaží ho s něčím smísit, přicházejí na Ugwu-Nso a ředí ho, přinášejí své vlastní myšlenky, přidávají k němu něco svého. To už se nesmí dít. Ježíš mě varoval: „Žádné směšování s nějakým nesmyslem.“

Prosím, nenaslouchejte žádnému poselství, které vám sem lidé přinášejí. Přicházejí a předávají nám poselství od všech možných: od archanděla Michaela, od archanděla Rafaela, od archanděla Lucie, od archanděla Perpetuy, od archanděla Cecilie, od archanděla Uriela, od archanděla… Jsou to „skvělé“ věci, ale není to nic pro nás. My musíme zůstat panenští, nedotčení jinými poselstvími. To znamená panenství.

Maria počala jen ze slova, které k ní promluvil Bůh, ne z žádného jiného slova.

Když jsem byl na střední škole, byla tam jedna velmi krásná dívka, ale byla velmi hloupá. Krásná a hloupá. Měla krásné modré oči, ale byla hloupá. Chlapci ji zneužívali. Ona řekla: „Jsem těhotná, to vy jste mě přivedli do jiného stavu.“ A přišlo sedm chlapců a řekli: „My všichni jsme s tebou spali, my všichni jsme tě přivedli do jiného stavu.“ Té noci s ní oni všichni spali, takže je pravda, že oni všichni ji přivedli do jiného stavu.

V případě Marie byl pouze Bůh původcem jejího těhotenství, nikdo jiný, nikdo k ní nevstoupil. Proto Bůh řekl: „Žádné směšování této Modlitby Dvou Srdcí Lásky. Žádné směšování s nějakým jiným poselstvím.“

Nikdo sem nepřijde a nezačne tady vládnout, nikdo sem nepřijde, aby tady křičel na lidi. To nikdo neudělá. Bůh vás odstraní. Nikdo sem nepřijde a neřekne: „Já jsem to udělal.“ Bůh vás z tohoto místa odstraní. Tady vládne pouze Bůh. Vy všichni se musíte podřídit, musíte se ponořit do Dvou Srdcí Lásky. Musíte ztratit svou osobnost, ztratit sami sebe, ztratit svou vůli ve vůli Srdcí Lásky. Bůh nechce vaši vůli: „Já, já, já chci.“ To, co Bůh chce, je, abyste sjednotili svou vůli s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky.

Bůh nechce vaši lásku. Co chce? Abyste sjednotili svou lásku s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky. Nechce slyšet žádný zvuk, žádný hlas. Chce, aby váš hlas byl uvnitř těchto Dvou Srdcí. Dokud nepřijdete s těmito Dvěma Srdci, oděni a zahaleni v těchto Dvou Srdcích, nejste Bohu k ničemu. Bůh vás nepotřebuje. Jste pokažení, nejste k ničemu. Dokud nevstoupíte do těchto Dvou Srdcí. Vstupte do Dvou Srdcí Lásky, a budete zasvěceni, budete proměněni, stanete se s nimi jedno. Buďte jedno se Dvěma Srdci Lásky, a Bůh vás přijme.

Když nás Bůh stvořil, stvořil nás, abychom byli jeho obrazem a podobou. Nechce vás takové, jací jste. Chce vás takové, jaký je On sám. To je to největší, co pro nás Bůh vykonal. Stvořil tvory, psa, kočku, slunce, měsíc… Ale člověka stvořil ke svému obrazu a podobě. To je rozdíl. Proto nám Bůh dal tu nejvyšší slávu, když nás stvořil ke svému obrazu a podobě. Stvořil kočku, aby byla kočkou, psa, aby byl psem… Ale člověka Bůh stvořil ke svému vlastnímu obrazu a podobě. Takže pokud nejste plně obrazem a podobou Boha, nejste k ničemu.

Pes nemůže být brán jako pes, pokud je kozou, nemůže být rybou. Vy nemůže být bráni takoví, jací jste. Nemůžete zůstat takoví, jací jste. Musíte být bráni jako obraz a podoba Boha. Pokud nejste v této jednotě, nejste Bohu k ničemu. Bůh vás nechce. To je smyslem vtělení. Kristus sem přišel, aby nás učil: „Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal. Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Pokud jste dokonalým řidičem, dokonalým mechanikem, nejste Bohu k ničemu. Pokud jste dokonalým inženýrem, nejste Bohu k ničemu. Ale pokud se stanete dokonalými tak, jako je dokonalý váš nebeský Otec… Jak? Tak, že necháte svou lásku zářit jako slunce pro ostatní, pro všechny. To je významem této Modlitby, tohoto modlitebního života. Proto už nepřítel, ďábel zničil sám sebe i ty lidi, když odstranili z modlitby „zachraňte všechny duše“. Oni to odstranili. Ti, kdo jsou s Obiomou, se nemodlí „zachraňte všechny duše“, ale modlí se jen „zachraňte duše“. Říkají lži, že to tam vložila Maria Chukwuemeka. To není pravda. Vložil to tam Bůh: „zachraňte všechny duše“.

To je Kristovo učení: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, tak, že budete milovat všechny, i ty, kdo jsou zlí. Ať vaše slunce svítí, ať váš déšť padá na všechny, dobré i zlé. Tento modlitební život, tato mše, kterou slavíme, je pro všechny, nikdo není vyloučen, dokonce ani ti v očistci a v pekle. Zahrnuje všechny, dotýká se celého stvoření. To je naše poslání: zachránit všechny duše. Zachránit všechny duše, toho můžete dosáhnout jen tehdy, když budete tento život žít na sto procent. Pokud ho žijete na 98 %, na 99 %, nemůžete zachránit všechny duše. Proto tady do čtvrtku musíme mít společenství, které žije tento život na sto procent. Pokud ne, nebude letos Svátek Dvou Srdcí Lásky. Proto bychom měli vyřadit každého, kdo nežije tento život dokonale. I kdyby tu byl jen jeden člověk, který je dokonale sjednocen se Dvěma Srdci Lásky, to stačí, to je sto procent. Jeden člověk stačí pro Dvě Srdce Lásky. Na počtu vůbec nezáleží. Proto zcela vyřadíme každého, kdo není v tomto sjednocení. Musíte mít téhož ducha.

Děkuji ti za tohle, můj Bože. Děkuji ti za tohle, má Lásko. Proto buďte velmi, velmi obezřetní, protože Bůh vás musí vyřadit, pokud nejste dokonale jedno se Dvěma Srdci Lásky Ježíše a Marie.

Do čtvrtku, dnes už je sobota. Ve čtvrtek musím říct Bohu…

Po kolika dnech splnil Jonáš svou práci? Po třech dnech. Neochotný prorok dokončil svou práci po třech dnech. Proto než přijde čtvrtek, musím Bohu říci: „Toto jsou lidé, se kterými vstupuji do tvé slávy, do slávy tohoto kříže, který spočívá v dokonalém žití tohoto života. Pečlivé hledání, odstranění jakéhokoliv rozkolu; každý, kdo má jiného ducha, jiné poselství, jinou vůli, musí odejít. Musíme mít jedno srdce, jednu vůli, jednu lásku, jednu mysl, jednotu. Jednota. Jednota. Jednota. Jednota. Jednota. Jednota. Musíte se ztratit v této jednotě.

Když zpívá sbor a je slyšet jen váš hlas, jste… Musíte být sborem, proto se o andělech mluví jako o sborech andělů. Jsou tam různé hlasy: baryton, bas, soprán, ale musí v tom být jednota. Takže pokud chcete, aby o vás lidé věděli, pokud křičíte: „Já jsem tady!“ a stavíte se vysoko, budete vyřazeni. Jste ničitel. Musí být jednota. Naprostá jednota. Naprosté sjednocení. Jediným řešením je: „Sjednoťte se…“ Jednota se Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci. To je jediné řešení. Jiné není. Sjednoťte se s těmito Dvěma Zraněnými a Krvácejícími Srdci Lásky. Tak, aby když se lidé na vás podívají, neviděli nic jiného než tato Dvě Srdce.

Děkuji ti, můj Bože. Děkuji ti, má Lásko. Děkuji ti, mé Všechno.

Zdrávas Maria…