Milý tatínku (oslovení o.Montforta –pozn.překladatele),
prosím předej tento dopis v ČR v Koclířově Pavlovi Mikušovi nebo někomu. Je to mé krátké svědectví o tom, že Nigerie není nebezpečná. Aby to Pavel nebo někdo jiný přečetl všem v kostele v Koclířově. … Věřím, že Ti to pomůže, že více duší přijede na Ugwu-nso. Ať máš velký úspěch. Jsi stále v mých modlitbách, tatínku! Tvoje ovečka AneMarie = Anna Hegrová
Svědectví, které má být přečteno v Česku v Koclířově, nebo také na Slovensku.
Milovaní v Kristu!
Posílám tento malý dopis z Nigérie z Orlu ( IMO state ) z Ugwu-nso = Svatá Hora.
Dostala jsem tu milost a velmi brzy po mém rozhodnutí stát se sestrou Kongregace Dvou Srdcí Lásky Ježíše a Marie mi bylo dopřáno přiletět do této Bohem požehnané krásné země.
Již jsem dostala modrý hábit: jsem postulantkou. Miluji život zde. Hlavní důvod, proč píšu je toto: Mnoho lidí, kteří nebyli v Africe mají z této země strach. Jako říkali mně, tak mnozí jistě říkají či budou říkat i všem, kdo se rozhodují, jestli se stát sestrou, bratrem či knězem Kongregace Dvou Srdcí Lásky, že je to příliš riskantní:
– moskyti – dostaneš malárii a zemřeš, protože léky zde nevedou, nebo jsou špatné.
Měla jsem malárii již 4x. Zdejší léky dobře zabírají. Malárie je něco jako silnější chřipka – nic víc. 3x jsem na malárii brala léky a jednou jsem šla za otcem Montfortem. Několikrát se nade mnou modlil. Během 4 dnů jsem byla zase silná a zdravá. Chvála Tobě Pane!
– nemocnice prý jsou špatné, špinavé, personál za nic nestojí. Je to hloupost! Jsou tu pravda chudé nemocnice, ale ty jsou udržované i přes nedostatek vody v krásné čistotě. Personál je laskavý a ochotný – obzvlášť k bělochům. Byla jsem ohromena. A že nemají léky? Nevím, kdo tohle povídá, ale mně vždycky dali dobré léky i když jsem měla k malárii kašel a zřejmě začínající zánět průdušek.
– Hadi, pavouci, divá zvěř (tygři apod.): Viděla jsem asi čtyři hady. Tři menší a jednoho velkého – již zabitého. Ani jeden z těch tří hadů mě nekousl – utíkali přede mnou. A ostatní zvířata také prchají. Ano, jsou tu roztomilé ještěrky, ale ty jsou „hodné“, rády jedí drobty chleba, či rýži… Jsou tu cosi jako veverky a hodně ptáků co rádi zpívají a rádi se procházejí po Svatých Schodech.
– Boko-haram: Když nezemřete v důsledku těch výše uvedených věcí, zemřete – a to je jasné – rukou muslimů – Boko-Haram!
Tak já vám říkám: za celou dobu jsem zde nespatřila jediného muslima! Boko-Haram řádí na severu Nigérie. Ugwu-nso a Ilorin jsou spíše na jihu. Já se jich osobně nebojím.
– strava: Jsou tu různá africká jídla, mnohá mi nechutnala, ale teď je – i to gari (něco jako hustá kaše) všechny, nebo skoro všechny jím a moc mi chutnají. Je tu i chleba (chutná sladce), med, jogurtová mléka, sušenky, žvýkačky;
– nápoje: Fanta, Sprite, Maltina, sušené mléko, Ovomaltina, káva, cukr, mnoho ovoce, mrkev, jablka a další nám známá jídla.
– Domorodci: prý jsou divocí, někdy nebezpeční, budou vás bít, i když jsou to katolíci. Tohle je další výmysl! Černoši jsou velice hluboce věřící, veselí a radostní lidé. Ihned soucítí. Nedokáží být dlouho uražení. Lehce odpouštějí. Ano, někdy se nám Evropanům obzvláště ze začátku může zdát jejich povaha divoká až nebezpečná. Ale jak říkám, je to jen zdání. Brzy odpouštějí a hodně milují. A co teprve jejich dětičky! To jsou andílci.
No tak to je asi vše… Nebojte se, vše svěřte do rukou Božích jak jsem to udělala já. I vedro jsem si zamilovala. Jsem tu šťastná a chtěla bych tu i (až budu stará) zemřít. Jsem už zde v nebi!
Ať vás Pán osvítí a žehná. Postulantka AneMaria